Alatus Trophy 2009

Ve čtvrtek 11.6. po shlédnutí předpovědi se rozhodujeme se Zdenkou vyrazit do Slovinska, protože to je asi nejbližší místo kam nedosáhne uragán který má celý víkend sužovat Čechy a severní oblasti Alp. Jenže při shánění spolulítačů nám Šakal se Štěpínem obrátí plány vzhůru nohama a původní záměr v klidu si polítat a zalítnout konečně něco do poháru se mění na účast ve víkendovém závodě Alatus Trophy v notoricky známém Levico Terme.

Jako už mockrát následuje hektický večer, povinnosti odložit na pondělí, psy odložit k rodičům, padáky a přístroje hodit do auta, prospat noc za volantem a v pátek ráno se už potkávají dvě auta s českou SPZ před závorou kempu Due Laghi. Po menším nedorozumění na přistávačce: "is it camping here?" nás posílají místňáci organizátoři zpátky do města. Ale nedali jsme se, příslib že budeme závodit jim zvednul náladu a my se zabydlujeme mezi německými a italskými karavany na kraji přistávačky.

Páteční tréninkové lítání bylo výživné, nejdřív to moc nechodilo, pak to bylo chvilku pěkné se silnými a úzkými stoupáčky a dalo se letět celkem rychle i když vrchem dost protahovalo od severu. No a po chvíli se rozfoukalo i dole, v celém údolí už nebyl kousek klidného vzduchu a všichni se rozhodujeme že nám to na potrénování stačilo :-). Se Zdenkou jsme se nedokázali proti větru prosadit zpátky ke startu a nakonec sedáme v couvání asi 10km od přistávačky. Šakal se Štěpínem si prozíravě nezalétli tak daleko po větru a sedají v přistávačko-kempu. Zbytek dne pohodička, koupání, pizza a brzo na kutě dospat deficit.

V sobotu ráno nás čeká registrace, Zdenka trochu stávkuje že 50éček za dva soutěžní dny je moc, no ale nakonec ji to společnými silami vysvětlíme a v 11 hodin už se vezeme všichni na start. Závody jsou souběžně rogalistické a padáčkářské a dnes máme všichni stejný task 83km cikcak po hřebeni, potom přes údolí cikcak na druhé straně. Rogalisti startují o 20 minut dřív, takže nám hodně rychle zmizí po trati. Ve vzduchu je slušný bigbít a po dotočení nad hřeben překvapeně koukáme na ukázkové lentilky nad Alpama. Opět letíme závětřím jako včera, ale dnes se dole nerozfoukalo a tak to celkem šlo. I tak je to ale jeden z nejdrsnějších tasků co jsem zatím letěl, být to na lize nebo mčr tak by vysílačka křičela jeden "level 3" za druhým :-). Tady byla atmosféra trošku jiná, kdo měl pocit že tohle nemá zapotřebí šel v klidu přistát a ostatní si nenechali ujít pořádnou rozcvičku. Šakal se dokonce rozcvičoval tak důkladně, že pak rozmotával provázky fullstallem kousek nad hřebenem. Naštěstí se to obešlo bez fyzické i psychické újmy. Mě se na startovní kružnici nezadařilo, vyrážím na trať asi 5 minut po ostatních a s mizernou výškou, ale v první půlce trati mám celkem kliku a po 30km stíhání první skupinky nacházím uzoučký šprajc, který mě katapultuje na správném místě dost vysoko abych si dovolil skočit údolíčko přímo proti větru, zatímco první skupinka oblétala přeskok zprava horama. Díky tomu dolétnu první skupinku a posléze ji i nechávám za sebou, kromě zeleného bumeranga Jimmyho Pachera, který skupince utekl a vytvořil si docela slušný náskok. Na předposledním otočnáku ve snaze dohnat Jimmyho dělám chybu a předlétá mě jeden z pronásledovatelů, takže do cíle dorazím třetí. Šakal po sestavičce dolétá do cíle na 7. místě a Štěpíno 8. Zdenka končí pár kilometrů před cílem, ale večer zjišťuje že měla vypnutý tracklog, takže smůla a pro dnešek minimálka. Po odevzdání GPS se rozjíždí večírek na pláži, utužujeme vztahy s italskými piloty a organizátory a mladá číšnice nestíhá doplňovat pivo a prosciuto. Paráda.

V neděli jsou velmi stabilní podmínky, modrá obloha, sem tam malý nedotočitelný kumulek a na tabuli task 60km na který nám organizátoři dávají 3 hodiny. Samotné čekání na startovní kružnici je zajímavé, jenom hrstce pilotů se daří prostřelit inverzi až do 2700m, zbytek závodního pole bojuje asi o 500 metrů níž. Mezi šťastlivci jsem i já se Šakalem a vůbec se nám na začátku trasy daří. Já letím v první tříčlenné skupince s Jimmym a ještě jedním boomerangem, kteří se na osudovém místě jako včera vydávají doprava do hor. Tam se od nich trhám v naději, že to předem bude rychlejší a tak se v poměrně malé výšce setkáváme spolu se Šakalem na hlavním hřebínku za startem a snažíme se vyšudlat nahoru. Zbytek závodního pole letí kus za námi, ale všichni se tu zasekáme v půlmetříkách přes 20 minut. Když už se konečně podaří vyzvedat tak nás přelétá osamocený Jimmy asi o 500 metrů výš - škoda, nevyšlo to. Po dobrání výšky už zbývá jenom klouzání do rovin, krátký sprint kolem hřebínku a do cíle, kam dolétám druhý se ztrátou asi 5 minut. Šakala na posledních pár kilometrech ještě několik pilotů dolétá a do cíle doráží s velkou skupinou na 6. místě. Štěpíno se Zdenkou stejně jako většina pilotů nestihli doletět před deadlinem stanoveným už na 17hod, kvůli večernímu vyhlášení výsledků a končí sice na přistávačce, ale bez posledního otočňáku.

Vyhlášení probíhá na pláži u jezera stejně jako sobotní večírek. Na trávě za pláží se už suší padáky po akrobatické exhibici, a akrobati kteří se předchozí kolo trefili na molo nám, ale hlavně italům na pláži, v druhém kole předvádí co umí. Vyhlášení vítězů zpestřuje Šakal krátkým striptýzovým číslem, za které dostává diskrétně obálku a pak ještě rychle do pizzošky a domů.

A jaké to vlastně bylo? Parádní lítání, super atmosféra, výborná pizza a skvělé pokoukání na acro nad jezerem, které předváděli místní borci na nedorostlých padácích v sobotu i v neděli večer. Výborně strávený prodloužený víkend. V soutěži 40 padáčkářů a úroveň soutěže zhruba odpovídala závodu české ligy.

No a výsledky? Zaslouženě vyhrál vítěz obou kol Jimmy Pacher, druhý jsem byl já, čtvrtý Šakal, 11. Štěpíno a 21. Zdeňka. Organizátoři byli velmi štědří a několik prvních pilotů si odvezlo tučné price money. Takže nezbývá než jim poděkovat za skvělou organizaci a dík patří i Šakalovi se Štěpínem, že tento závod našli na netu a že nás sem nasměrovali. Rozhodně příští ročníky Alatus Trophy lze jenom doporučit. A ještě videjka ze Šakalovy dílny a od místňáků.