PWC Superfinále Mexiko 2012

Po frontě je obloha vymydlená, sopka s bílým popraškem na dosah ruky v průzračném vzduchu, jen pár cirru kazí tyrkysově modrou oblohu. Než ale vyjedeme na start, jsou na obloze kumuly a hrozí převývoj oblačnosti. Část se zacirrovává, takže je jasné, že podmínky budou trošku slabší. Přesto naše komise vypisuje 90 km trasu. Aby toho nebylo málo, tak na startu se koná hromadné vážení. Kdo má přes 33 kg výbavy navíc, tak vylívá vodu. Takže děvčata dnes letěla na balón. Startovní kružnice není na platíčku, ale v rovinách, a tak je vyčkávací taktika zcela jiná při hledání startovní pozice. Nejvýhodnější to bylo rovnou nad startem, krásně to partičce drželo stopu a bez problému dali 10 km vzdálený otočák. My co jsme uhnuli z kurzu, jdeme jak kameně na zem. Když vidím, jak to pouští někteří odvážně nízko nad lesem proti větru, tak si raději vybírám loučku na dně kaňonu, kde mě přivítal býk. Červená barva se mu očividně líbila, ale to už beru nohy na ramena, padák do květáku a mizím v houští.

Mezitím se pár pilotkám podařilo přistání do lesa, což vám řeknu, není nic moc. Cestou ze svozu můžeme sledovat další závodní zápolení. Houf pilotů se vrací přes platíčko na další otočák, nad kterým roste nádherný kongesťák. Zbytek sledujeme z přistávačky z online live trackingu. Kongesťák se rozlil přes celou oblohu, zastiňuje slunce a tlumí termiku. Blíží se půl šesté a dead line. Nejdále to dotáhl Josh Cohn 78 km, zbytek je rozeset pravidelně po sto metrech. Staníkovi se konečně zadařilo a jako nejlepší z Čechů přistává na 71 km, ani Davídek s Peťulou se nenechali zahanbit a končí okolo 60 km. Zatímco jsem už po večeři, ostatní se teprve dostávají zpět z trasy, asi jim to bude trvat dlouho, jelikož není nikdo v cíli a většina je rozeseta na druhé straně údolí. Tak gut luck!