Serial cup 2015 očima závodního eléva

Silnější vítr na úvodní den donutil organizátory přesunout závod na Lijak. Vývozy trochu vázly, ale následně už vše běželo hladce. Čekání zpestřovaly nepovedené starty kurzíků a tandem s velkým uzlem ve šňůrách, který sotva letěl rovně, naštěstí vše dobře dopadlo. Task se letěl "cik cak" podél hřebene s občasným zalétnutím do rovin.

Po startu se nešlo moc zvednout, nebo to bylo za cenu dalekého zafouknutí a proto bylo po otevření startovní kružnice nezvykle těsno. Zajímavý úsek trati byl až předposlední přeskok, kde se někteří piloti včetně mě rozhodli risknout to rovinami a nevracet se na Kovk. Po cestě tam to docela nosilo a ukazatel -400 m v cíli dával slušné naděje. Stoupák už v rovinách bohužel žádný silný nebyl a u Ajdovčiny se sešli zřejmě všichni piloti, kteří tuto variantu zvolili. Maďarský pilot Gabor Konrad nakoupil v blízkém supermarketu chlazená piva a rozdával všem přistavším, tímto mu ještě jednou velmi děkuji!

Vyhrál Jošt Napret. Z Čechů letěli skvěle sedmý Tomáš Brauner, jedenáctý Radek Večeřa a třináctý Samuel Jordán, který vyhrál task v kategorii Junioři.

Večer byla přednáška zkušeného pilota a jeho kariéry od začátků. Shodli jsme se, že pro zkušené piloty tam nebylo nic zajímavého.

Druhý den byla předpověď podobná, takže opět Lijak. Task cca 60 km s asi 10 kružnicemi v údolí zvyšoval možnost chyby. Vzduch mi připomněl, kdo je tu pánem, a na pamatovanou mi nadělil masivní frontstall na šlapce ještě po cestě ke startovní kružnici. Trochu jsem si upravil widgety v xctracku a omylem otočil start 40 m před kružnicí. Všiml jsem si toho až na hřebenu. Jinak by to nebyl špatný start a bylo těžké rozhodování, zda letět za vedoucí skupinkou a učit se, nebo se vrátit. Vrátil jsem se a odsoudil se k samostatnému letu, doletěná křídla byla po chvíli za mnou, ale těžko říct, kolik z nich bylo závodníků.

Trať byla bez bójek a kumulů jasná, hřeben - kružnice - hřeben - kružnice, atd. Občas byly 2 body blízko sebe, ale s nízkými dostupy to byl risk. Občas letěla proti vedoucí skupinka a bylo hezké pozorovat alespoň chvíli, jak se s tím nemažou. Nejdelší úsek byl ideální k vyzkoušení jejich taktiky plazení po hřebenu, sice jen na půl speedu, ale docela to odsýpalo.

U Kovku byly 3 otočné body hluboko v rovinách a cíl bylo dát druhý a třetí na jeden pokus, což zvolila i vedoucí skupinka. Bohužel už bylo pět hodin a stoupáky slábly a zafoukávaly mě pryč od otočňáků. Risk nevyšel, především kvůli protivětru a letu o samotě, škoda, potom už to bylo jednoduché.

Vyhrál Štefan Vyparina. Skvěle zaletěl pátý Jan Jareš a sedmý Tomáš Brauner. Ten den spoustu výborných pilotů skončilo závod předčasně. Risk v rovinách v úvodu závodu se málem vyplatil Stanu Radziwonskimu, který většinu trati s velkým náskokem vedl, ale udělal chybu u Kovku a do výsledků nakonec výrazně nepromluvil. Stan je jeden z mála pilotů, který se nebojí jít svojí vlastní cestou.

Večerní přednáška na téma bodování v paraglidingu mi přinesla nové informace, ač byla užitečná spíš aspirantům na stupně vítězů, jelikož popisovala jak se rozdělují body za task.

Třetí den mělo pršet, ale na Lijaku je prý naděje na létání, tak jsme tam odjeli, zbytečně. Průtrž po cestě byla docela masivní a slunce nebylo nikde vidět. Task byl kolem jedné hodiny zrušen. Po cestě jsem se v autě dozvěděl spoustu zajímavostí od Tomáše Braunera, takže to přesto hodnotím jako velmi užitečný den.

Přednáška na téma sponzoring v paraglidingu byla pro většinu lidí užitečná, ale na můj vkus příliš obecná a chtělo to opepřit historkami z praxe.

Večer vzali kluci z Gradient-Gin týmu kytaru, 2 lžíce a vajíčko a boyband rozjel nacvičování nových hitů, s přibývajícím alkoholem tolerovali i další zpěváky a nakonec se zpívalo do pozdní noci.

Čtvrtý den předpověď slibovala možnost kratšího tasku, ale kumul nad startem naznačoval více než optimistický den. Vypsal se poměrně krátký task cca 30 km v okolí startu. Dalo se riskovat rovinami a letět podstatně kratší cestou, nebo letět na jistotu po hřebenu.

Po startu se dali najít trojkové stoupáky a jen škoda nízkých dostupů. Před startem si mě našel klesák a nakonec jsem usoudil, že bude rychlejší otočit kružnici a najít něco po cestě po hřebenu. Na hřebenu jsem se potkal s Jirkou Bečvářem, který vytočil a letěl na první otočňák, ale mně se minutu po něm na stejném místě nedařilo zvednout a pár minut ztratil hledáním jinde. Jelikož točila křídla poblíž otočňáku, riskl jsem to i s nízkou výškou a nakonec to, díky nulkám po cestě, dobře dopadlo.

Protože v rovinách pár křídel vyhnívalo, letěl jsem zpět na hřeben, který se ale začal zastiňovat kvůli velkým mrakům, a bylo poznat, že už to moc nenosí. Naštěstí se nasouval mrak nad start a stačilo letět proti větru a šlo to pořád jedničkou nahoru až na půl cesty k otočňáku. Při otočení druhého otočňáku jsem zkontroloval hřeben a vypadalo to líp, nicméně vedoucí skupinka měla špatné načasování a všichni krom jednoho tam vyhnili. Hřeben začal luxusně nosit a sic jsem si připadal jako jojo lítající tam a zpátky, po několika desítkách minut jsem byl poprvé v cíli.

Vyhrál s desetiminutým náskokem Marc Wensauer, který letěl rovinami. Jelikož vedoucí skupinka vyhnila, docela to zamíchalo pořadím na prvních místech. Skvěle letěl Radek Večeřa, který skončil třetí.

Po cílovém pivu jsme se rozhodli s kluky z Gradientu jet ještě na start, potřebovali nafotit nové křídlo a já dostal možnost vyzkoušet Iotu od Advancu. Pozdní návrat a únava mě poslaly brzo do stanu. V noci dost bouřilo a pršelo a organizátor se rozhodl kvůli špatné předpovědi závody předčasně ukončit.

Vyhlášení vítězů proběhlo před obědem. Celkově vyhrál Marc Wensauer. Z Čechů si odnesli cenu Radek Večeřa (2. v EN-C), Jiří Bečvář (3. v Junioři) a Stanislav Mayer (2. v Junioři). Radost mohl mít portugalský pilot, jelikož byl vylosován pro hlavní cenu - Naviter Oudie 3 - pokud by ovšem nejel předčasně domů. Takto ji dostal něměcký pilot.

Závěr

Serial cup mi teoreticky dal možnost poměřit se s top piloty na podobně výkonném křídle, v praxi ale díky mým nepovedeným startům a nemožnosti zpětné analýzy našich letů byl tento přínos minimální. Co bylo naopak pozitivní byla spousta nových informací a názorů od zkušených pilotů. Navzdory nedostatkům a počasí byl závod díky skvělé české partě opravdu příjemný zážitek.

------------------------

fotografie: Vítek Ludvík www.vitekludvik.com