ZPRAVODAJSTVÍ


Ozone, máme problém

ozone-enzo-2-320.jpg_150x80
| Soutěžní létání | Revue
 
shlédnutí: 6230

Výsledky Superfinále PWC 2013, které právě skončilo v Brazílii, zůstávají neoficiální. Může za to 40 cm rozdíl v délce odtokovky v porovnání s testovaným exemplářem naměřený u padáku Ozone Enzo 2. Pojďme zmapovat situaci kolem aféry “Enzogate”, která právě teď vře v paraglidingovém světě a její dosah se zřejmě zdaleka neomezí jen na závodní piloty.

8 příspěvků

Po stopách skandálu

Superfinále PWC 2013 probíhalo od 15. do 25. ledna 2014 v brazilském Governador Valadares. Stejně jako na všech ostatních vrcholných paraglidingových soutěžích se na PWC druhým rokem létá na EN-certifikovaných křídlech. V rámci soutěže došlo ve 4. tasku (19. ledna) i na přeměření rozměrů padáků. Konkrétně se jednalo o křídla vítěze tásku (Stefan Wyss, Yassen Savov a Pepe Malecki, všichni Ozone Enzo 2). U všech 3 křídel byla naměřená délka odtokové hrany o 40 cm delší, než byla uvedena u exempláře křídla, který úspěšně prošel certifikací jako EN-D u zkušebny Air Turquoise (Švýcarsko).

Konkrétní výsledky měření jsou vidět na fotografii. Jedná se o měření poloviny křídla, naměřený rozdíl byl 200 mm u 2 křídel a 207 mm u třetího. Vyjádřeno v procentech se jedná o cca. 3%. Stejné měření bylo provedeno také u padáku Niviuk Icepeak 7 Pro (odtokovka o 36 mm delší) a Gin Boomerang 9 (rozdíl 18 mm, tedy naopak o něco kratší). Zatímco tedy rozdíly u ostatních padáku jsou na hranici výrobních tolerancí, u Ozone Enzo 2 je rozdíl opravdu markantní, navíc u všech měřených křídel v podstatě shodný.

Prvotní účel měření je zjistit, jestli daný kus nebyl nějak unikátně upraven, ať už příslušným pilotem, nebo - řekněme - “pro pilota”. V tomto případě bylo od začátku poměrně zjevné, že samotní piloti jsou v tom nevinně. Později firma Ozone potvrdila, že všechna sériově vyrobená Enza 2 jsou stejná. Do tohoto okamžiku bylo vyrobeno cca. 100 kusů Enz 2 a jen na superfinále PWC jich létalo několik desítek, zcela dominujíce závodnímu poli.

Toto měření pochopitelně vyvolalo velký rozruch a kopu zásadních otázek. Ta nejzásadnější otázka je:

Může být Ozone Enzo 2 v této konfiguraci považováno za certifikované?

Na první pohled vypadá odpověď na tuto otázku celkem jasně, nicméne ani po více než týdnu překotného dění tato otázka zdaleka není zodpovězena - ale nepředbíhejme.

Pokud by totiž takový padák nebyl certifikovaný, znamenalo by to zásadní porušení pravidel PWC a důvod k diskvalifikaci všech pilotů, kteří na takovém necertifikovaném křídle závodí. V případě superfinále PWC, jednoho z nejprestižnějších XC závodů sezóny, tedy naprosto zásadní “zásek” do výsledků a dění v závodě. Ale nejen to - jelikož se situace objevila v průběhu závodu, byli organizátoři konfrontováni s otázkou, zda-li za takovéto situace, kdy velká část závodního pole sedlá potenciálně necertifikované stroje, bude vůbec možné v závodě pokračovat.

Superfinále PWC na křižovatce

Logickým důsledkem byla otázka oganizátorů PWC směřovaná na zástupce firmy přímo v závodě (Russel Ogden a Luc Armant, konstruktéři Ozone a současně špičkoví závodní piloti). Výsledkem bylo ručně psané prohlášení, ve kterém se píše, že:

“Ozone se zaručuje, že padáky Ozone Enzo 2 M které létají v rámci superfinále, odpovídají (v originále conform, pozn. autora) testovanému kusu, který je uložen ve zkušebně Air Turquoise

Prohlášení je podepsané oběma Ozone piloty. Na základě tohoto prohlášení se organizátoři PWC rozhodli v závodě pokračovat, ovšem s následujícími důsledky:

  • výsledky budou neoficiální a prozatímní, dokud nebude potvrzeno, že křídla Ozone Enzo 2 jsou certifikovaná

  • po skončení závodu bude několik kusů padáků (vítězové superfinále) zasláno do zkušebny Air Turquoise k přezkoušení. Zde bude rozhodnuto, jestli “Enzo 2.1” (jak bylo křídlo mezitím neoficiálně překřtěno) je certifikované či nikoliv a to rozhodne o dalším osudu výsledků závodu

Allain Zoller zasahuje

Organizátoři PWC mezitím kontaktovali Allaina Zollera, vůdčí postavu zkušebny Air Turquoise, který potvrdil, že mezi naměřenými hodnotami v délce odtokové hrany u padáků Enzo 2 létajících na PWC a kusem testovaným v Air Turquoise je skutečně 40 cm rozdíl. Zároveň uvedl, že v normě EN není nijak specifikována přípustná odchylka rozměrů vrchlíku. Tyto přípustné odchylky jsou stanoveny normou pouze pro šňůry a popruhy. Dále uvedl, že dalších letových testů takto upraveného křídla nelze určit, jestli takový padák splňuje podmínky normy EN. Allain dále uvedl, že dle jeho názoru by celý závod měl být zrušen, resp. prohlášen za neplatný. Dle jeho názoru rychlosti dosahované padáky při závodech neodpovídají měření max. rychlosti ve zkušebně.

Prohlášení zástupců firmy Ozone se tedy ukázalo být nepravdivé, produkční Enzo 2 je odlišné od testovaného exempláře. Předtím než budeme pokračovat v líčení dalších událostí bude dobré vysvětlit, jak ten rozdíl v rozměrech vlastně vzniknul.

Reakce Ozone - vytáčky a pokus o vysvětlení

Poté, co byla usvědčena z nepravdivého prohlášení, si firma Ozone dala pár dní na čas s oficiálním postojem k situaci. Jeho vyjádření se objevilo po skončení superfinále PWC, 26. ledna. Vypíchněme z něj to nejpodstatnější, co se týká vysvětlení vzniku 40 cm rozdílu:

  • rozdíl v délce odtokové hrany byl způsoben zabráním (v originále “pinch”) na několika místech odtokové hrany v průběhu vývoje křídla. Dle Ozone toto zabrání nezpůsobilo žádnou významnou změnu, nicméně na kusu, který odešel na certifikaci do zkušebny, zabrání zůstalo. Při sériové výrobě se pak nepodařilo zopakovat (v orig. “failed to replicate” - kouzelná formulace;-) tato zabrání a křídlo bylo vyráběno bez nich, tj. s delší odtokovou hranou.

  • firma Ozone byla přesvědčena, že změna na odtokové hraně nebude mít vliv na chování při letových testech

  • samotné měření firmu Ozone překvapilo, jelikož takovéto měření není EN normou vyžadováno jako kontrola shody křídla s testovaným exemplářem, konečným důkazem shody je dle firmy Ozone letový test (sic!)

Letový retest v Air Turquoise - špatný vtip?

V neděli 25. ledna byl proveden v Air Turquoise letový test Ozone Enzo 2 bez zabrání, tedy v konfiguraci, v jaké se šijí sériová Enza 2. Zkušebním pilotem byl sám Allain Zoller a během 2 letů bylo otestováno, že i v této podobě Enzo 2 odpovídá normě EN. Testu byli přítomni 3 nezávislí pozorovatelé, mezi nimi technický expert a člen PWCA výboru Denis Cortella a reprezentant francouzské FFVL.

Co je ovšem podstatné - pro test byl použit ten samý testovaný exemplář Ozone Enzo 2 M, ovšem s odpáraným zabráním. Jinými slovy, tento původní testovaný kus byl nenávratně změněn a pravděpodobně tak přestal existovat jediný hmatatelný doklad o původní certifikované konfiguraci této velikosti křídla (!!!).

Konstruktéři o zabrání na odtokovce

XCmag se zeptal dvou známých kapacit z oblasti designu paraglidingových křídel, Bruce Goldsmithe (dříve Airwave, dnes BGD) a Adriana Thomase (dříve Advance, nyní Gin) ohledně problematiky vlivu zkrácení odtokové hrany na letové vlastnosti. 

Shrňme to:

  • zabrání na odtokovce je obvyklý “trik” kterým se na prototypech upravuje předpětí vrchlíku ve fázi ladění

  • zkrácení odtokovky je zároveň zásahem, který ovlivňuje rozpětí vrchlíku, jeho tvar a štíhlost

  • vliv na letové vlastnosti nemusí být žádný, ale může být také výrazný

  • obecně se dá řici, že zkrácením odtokové hrany se křídlo zpomalí na max. rychlosti, dojde ke zhoršení výkonu, ale chování při vybírání nestandardních situací se zlepší

  • naopak při prodloužení odtokové hrany bude optimum křídla “posunuto” do vyšších rychlostí (lepší předpětí vrchlíku a nižší odpor)

  • oba konstruktéři jsou názoru, že křídlo s takovouto úpravou oproti certifikované podobě nemůže být považováno za certifikované, zcela jistě ne v době závodu, než upravená verze vůbec mohla být podrobena certifikaci

Gin - prohlašte výsledky superfinále PWC za neplatné

Firma GIN, jejíž piloti na padácích Boomerang 9 by se v případě potenciální diskvalifikace padáků Enzo 2 stali vítězi soutěže, se k “Enzogate” také oficiálně vyjádřila.

Firma konstatuje, že padáky Ozone Enzo 2 byly v čase soutěže necertifikované. To je jasné porušení stěžejních pravidel soutěže a pokud mají být pravidla respektována, tato soutěž pozbyla smyslu. Vyloučení pilotů s padáky Ozone Enzo 2 by ovšem bylo znehodnocením úspěchů, které v soutěži tito piloti vydobyli. Proto by v dané situaci mělo být superfinále PWC prohlášeno za neplatné.

Gin také mluví o potřebě shody na jednoduchém, levném, jasném a věrohodném způsobu ověření závodních padáků - jinak se dostaneme fakticky zpátky k open class. EN-D dle Ginu nikdy nebyla správná cesta.

Názor, že výsledky superfinále PWC by měly zůstat neplatné, má v současné chvíli silnou podporu mezi piloty i mezi paraglidingovými firmami. Jak to se superfinále PWC ale nakonec dopadne, je nejasné.

Bouře v PMA

Vlna zasáhla i sdružení paraglidingových výrobců Paragliding Manufacturer Association (PMA), jejímž členem je také Ozone. Několik dalších členů (tedy jiných výrobců) podalo návrh na zrušení členství Ozone v PMA a to z důvodů: 1) publikace nepravdivého prohlášení 2) tvrzení, že necertifikovaný padák je certifikovaný 3) nesportovní chování. Věc je nyní v řešení v rámci interní PMA komunikace, firma Ozone dostala 2 týdny čas na vyjádření se k obviněním.

Poučení? Zatím nejasné

Zatím není jasné, jak celá záležitost dopadně a jaký bude mít vliv na závodní létání a diskuse kolem certifikací. Už teď je ovšem jisté, že Ozonu se “podařilo” rozhýbat diskuse v kritický čas - blíží se totiž únorové zasedání CIVL, na kterém se bude jednat o budoucnosti závodního létání a návrhu tzv. CCC (CIVL Competition Class), která by měla pružněji reagovat na potřeby závodního létání nezávisle na normě EN.

Průšvih, který teď Ozone má, tak paradoxně možná přispěje k dobré věci a nasměruje regulaci závodního paraglidingu pryč od “EN only” létání, které zatím přineslo více negativních konsekvencí s dopadem na celý paraglidingový sport, než opravdových zlepšení.



Reklama:

 logo Gradient  logo MAC Para



Sekce PGwebu: