Rozhovor s Janem Škrabálkem před a po závodech

Rozhovor s Janem Škrabálkem těsně před startem závodu :

Jak se Honzo cítíš několik málo hodin před startem nejtěžšího paraglidistického marathónu na světě?
Jsem nervózní, nevím co mě čeká, trápí mě spousta nejasností. Těším se až začnu závodit, až skončí tohle období nejistoty a příprav na něco, co si moc nedokážu představit.

Čeho se na trati nejvíce obáváš?
Neznalosti místního terénu, abych se nedostal někam kam nemám, abych tak neztrácel zbytečně čas. Navíc se můžu dostat do nějakých úzkých údolí, kde se bude těžko přistávat.

Na co se nejvíce těšíš?
Asi na celý závod. Těším se na Dolomity, které jsou nádherné, těším se na Eiger, kde jsem nikdy nebyl ale hodně jsem o něm slyšel. Severní stěna je vyhlášená mezi horolezci. Nejvíce se ale samozřejmě těším až uvidím to molo v Monaku.

Jaké jsou tvé plusy a nedostatky na soutěži, jakou je Red Bull X-Alps?
Mínusem je neznalost prostředí, což je obrovská výhoda pro místní piloty. Kladem je asi všeobecná vytrvalost a kvalitní příprava, ale to vše se teprve ukáže.

Dokážeš odhadnout už před závodem svůj poměr chůze vůči létání?
To se odhadnout nedá. O poměru rozhoduje především počasí. Když bude ošklivo, budeme muset hodně chodit. Pokud bude hezky, tak se budeme všichni snažit co nejvíce letět, protože jsme vlastně všichni lenoši a let je daleko rychlejší než chůze.

Co ambice?
Doletět do cíle, samozřejmě v co nejlepším pořadí. Prioritou je cíl, ostatní není tak důležité.

Rozhovor s Janem Škrabálkem po závodu :

Jak se cítíš po absolvování nejnáročnějšího závodu svého druhu?
Cítím se unaveně, ale v podstatě příjemně unaveně.Cítím se velmi obohacený zkušenostmi, které mi přineslo absolvování závodu.

Jsi spokojený s umístěním?
S umístěním nejsem spokojený, protože mi doslova mezi prsty uteklo 9.místo. Jsem však spokojený se vdáleností, kam až jsem se dostal, i když jsem nedosáhl úplného cíle. Zůstává mi tak motivace na příště.

Měl jsi někdy chuť vše zabalit a závod vzdát jako mnozí jiní?
Lhal bych,kdybych tvrdil,že mě tato myšlenka nenapadla.Vždy jsem však našel tolik vůle abych jí zahnal. Velice mi v tom pomáhala podpora fanoušků, která byla tak silná, že jsem neměl odvahu závod ukončit.

S čím jsi byl spokojený a čím jsi byl zklamaný?
Spokojený jsem byl s vlastníma nohama, které se rozhodly jít a neprotestovaly žádnou formou nesnesitelné bolesti. Nespokojený jsem se svou letovou činností a s několika velkými taktickými chybami, kterým jsme možná mohli předejít.

Jaká byla realita vůči představám, které jsi měl před startem?
Představa průběhu před závodem nebyla v podstatě žádná, takže realita byla doopravdy realná.

Co pro tebe bylo nejtěžší a co naopak ti šlo samo?
Nejtěžší pro mě bylo srovnání se s pocitem určitého pocitu "samoty", příjemně mě překvapilo zdolávání cest do kopců.

Jaká byla spolupráce se supporterem?
Pro nás oba to byla velká nová zkušenost. I spolupráci jsme se nejdříve museli naučit, ale i přes některé dětské nemoci jsme to myslím zvládli dobře.

Navázal jsi nějaké bližší vztahy se svými konkurenty?
I přes pro mě problematickou jazykovou bariéru jsem poznal mnoho "stejných bláznů", se kterými bych se rád ještě někdy v budoucnu setkal. S Američanem Honzou Rajmankem jsme dokonce zjistili , že bychom mohli být příbuzní.

Je mezi nimi někdo, koho bys zvlášť vyzvedl a proč?
Určitě Japonce, ze kterého od začátku sršela velice silná vůle dostat se do cíle. Ta ho tam nakonec s odřenýma ušima dotáhla. Možná i Rumuna, jehož chodící výkon je špatně pochopitelný pro veřejnost, ale hlavně zcela neuvěřitelný pro zbylých 29 závodníků.

Bude-li se pořádat za dva roky čtvrtý ročník X-Alpu, přihlásíš se?
Je ještě brzy na tuto otázku odpovědět. Sám jsem si jí během cesty několikrát pokládal. Nikdy neříkej nikdy.

Zdroj: Adrex.cz