Etiopie - letový deník „farenji amora“ (cizinci co létají jako orli)

Stojíme ve 2.500m na startu na kraji silnice asi 20 metrů od našeho hotelu. Před námi se rozprostírá kaňon, který nás povede až k Modrému Nilu – bájnému vodnímu toku, který - jak doufáme - přeletíme.

Náš „bivouac“ let přes Etiopii jsme plánovali již přes rok. Aerodyne nám zapůjčil několik standard padáků Jumbes a výkonného Shamana pro mě. Naše sedačky SupAir Echo byly speciálně vyrobeny z lehčích materiálů. Každý jsme s sebou měli to nejnutnější - nepromokavou vestu, pět porcí sušeného jídla a tři litry vody.

1. den – pondělí

Čekání na podmínky, jsme trošku nervózní jako bychom byli na nějakém závodě. Alex si při startu zapomene zapnout vário a než jej uvede do chodu, propadne se velmi nízko. Pomale se drápe podél hřebene a vypadá to, jako by každých pět minut přistával. Konečně je s námi a my můžeme spolupracovat. Pod základnami ve 3.700m jsme přeletěli Fische, pro nás poslední známý mezník.

Chystáme se k dalšímu přeskoku a já vytahuji foťák, abych vyfotil Oliviera, ale v tu chvíli mě na vypuštěných trimech a bez držení řidiček upadne půlka křídla. Trestem je mi kravata, zatwistované šňůry a následně nekontrolovatelná spirála. Konečně jsem po nějaké době rozmotal šňůry a vybral spirálu 100m nad kamenitým povrchem. Otřesen hlásím ostatním, že jdu na přistání. Přivítala nás velmi přátelská rodina. Tito domorodci žijí v domech postavených těsně vedle sebe a obehnaných kamennou ohradou. Anglicky nemluví nikdo a naše naučené krátké etiopské fráze se ukazuji jako téměř nepoužitelné.