Španělská Andalusie aneb letovo 365 dní v roce?!

I tady se občas v zimních měsících objeví přízemní mrazíky, občasně sprchne, ale snad jen proto, aby se v příštích dnech na jinak bezoblačné obloze ukázaly parádní kumuly. Každý si rád dotočí základny kolem 2000m příjemným stoupáčkem místy i 5m/s a vydat se přeletovat. Ne vždy ovšem z úspěchem. Nebo si jen tak pozorovat Atlantický oceán a nížinu až ke Cadizu na JZ.

Větrům tudy vanoucím se říká Poniente. A Levante zase těm, které vanou směrem na Východ hradbu hor dělící vnitrozemí od moře Středozemního a Malagy. Dva odlišné klimatické systémy, dva kontinenty, dvě brízy plus různé směry základního proudění vzduchu způsobují nad svahy hor Sierry de Cadiz konvergenci, která vás i v zimních podmínkách donutí pěkně máchat ručičkama.

“Letovo 365 dní v roce!“ má výšku 1100m nad mořem a převýšení na Levante side se blíží k 600m. Startovačky na všechny směry větru poskytují možnost rychlého přesunu na druhou stranu kopce za pohodlnějším startem. Většinou z V na Z. A to už supi Leonardo ví, a svým přesunem napovídají, která je ta správná strana kopce. Nezbývá nic, než je následovat - pány profesory. To občas vnáší neklid mezi partičky Německých, Francouzských a Anglických lítačů čekajicích na nesprávné straně kopce.

Při silnějším větru není problém vybrat z několika dalších startovaček v okruhu 50km a vyplnit tak díry v těchto větrných a jináč na Mogote letově nevyužitelných dní.

Střed Cyklony nad Pyrenejským poloostrovem? Dobrá zpráva! Lítání na pobřežních útesech Atlantiku nabízí pár možností na místní blbnutí a vyfoukanou svahůvku na Mata las Caňas až 20km.

Nebudu vás napínat mluvím o perle zimního Evropského lítání ve španělské Andalusii ležící zhruba 100km severně od Gibraltarského průlivu. Nad údolím s přehradou, co nemá tady překvapivě problém z vodou, se zvedá Mogote vrchol Sierry de Lijar, na jejímž jižním úpatí se bělá městečko Algodonáles. Podle názvu se zde pěstovala kdysi dávno bavlna. A ani Napoleonovým vojskům se nepodařilo dobýt pevnost a ovládnout strategicky důležitý kopec na obchodní stezce z Afriky.

Při vhodné situaci stojí za to se mrknout do Sierry Nevady na místo Cenes de la Vega. Mimo jiného bydliště jednoho z Rodriguezů. Startoviště je zde ve výšce 2200m a hrozí starty na sněhu, což se dá kompenzovat vyhřátím se v horkých pramenech poblíž Santa Fee.

I skálolezcům nabízí jižní Andalusie možnosti. Jednak přímo na Mogote tak i v legendárním canyonu El Chorro, jemuž vévodí hora La Huma. Sem se sjíždí partičky z celého světa za speciálním zimním mikroklimatem způsobeném vyhřátým vápencem. Litaní je zde k severu a jihu s brízou od Malagy. Potřeba připomenout přídavek hukotu motorů dopravních letadel. Nedoporučuje se stoupat nad 1500msl jste v TMA Malaga. Jak praví klasik:"It's Spain man!".

Rád bych se zmínil také o místní kuchyni, jenž se vyznačuje pro cestovatele známými Tapas. K ochutnání (cca 1,5€) v kdejakém baru ve městě a podél silnic. Je to malá porce o pár kouscích ryb několika osvědčených druhů, chobotnic nebo taky hovězího, vepřového i z divočáka může být, skopového či srnčího zkrátka co je v kuchyni. Většinou s pečivem. V Granadě zdarma k pivu, ale stejně o to dráž. Za větší porce třeba pochopitelně připlatit. Netřeba litovat. Flákota z Ibérského černého čuníka zaplácne po letovém dni kde koho. K snídani většinou nabízí místní Bary a kuchyně Tostadas. Opečený chléb a navrch panenský olivový olej jehož jsou tu v Andalusii celé plantáže. Nebo nepřeberné množství různě ochucených sádýlek. K tomu výborná káva, snad až deset druhů. Pro fajnšmekry doporučuji s přídavkem Brandy nebo Anízu zvané "Carrachío".

Víno červené podle ceny výborné, bílé nic moc . Na pivo se dá zvyknout, nebo zvolit favorita. Osvědčenou variantou je Cruscampo.

Stolování zde nepodléhá žádné vypjaté etiketě. Prostě vše co nepotřebujete odhodíte pod stůl včetně vajglů. Na tento model si většina zvyká poměrně rychle.

Čím víc času máte, tím víc polítáte. Takže vzhůru dolů.