Svéráz kazachstánského paraglidingu

Cesta po kazachstánských železnicích je pro tvrďáky. Dva dny byly dostatečné pro rozvinutí deptoidních stavů. Někdo to řeší konzumací tuny polosyrových sumců, další vodkou, jiní koňakem a v noci to míchají všichni dohromady.

Po nekonečných 35h v rybama páchnoucím pójezdu (vlaku) konečně přijíždíme pod Altaj, kde se bude příští týden konat první ročník kazachstánského poháru. Počasí zatím není nejlepší, vítr z hor (sibiřský tajfun) byl vystřídán slabým deštěm.

Здраствуйте!

Jako mávnutím kouzelného proutku se spolu se začátkem závodů počasí obrátilo k lepšímu. Spíše než k lepšímu spíše k parádnímu.

V pondělí se po pozdní registraci dostáváme po menších zmatcích k vlastímu závodění až po 16h. Vývozový Kamaz to totiž po silném nočním dešti vzdal hned na úpatí kopce.

Disciplína dlouhá neuvěřitelných 14,4km se ukázala být těžší než jsme čekali a strávili jsme na ní dobrou hodinku. V cíli je první Charlie, druhý kazachstánská jednička Aleksej Kruglov a hned za ním dolétá Vlasta.

Dnešní den opět vládlo skvělé počasí. Kolo dlouhé 25km se ukázalo být opět docela obtížné. Uchycení na startu se podařilo pouze mně (Charlie) s Aleksejem. Pak už tam podle Vlasty převládala sletová beznaděj okořeněná pouze profesionálním zvednutím Metuda nad polem daleko od startu. Do cile doletěl první Aleksej a s několika vteřinovým zpožděním já. Metud ještě letí snad pro dnešni třetí místo. Stoupáky nad užasným Altajem nezřídka překročily 5m/s a dostup 3.200mnm také nebyl k zahození.

Držte nám palce. Domu se snad vrátíme, právě nám místní všudypřítomná byrokratická partička vrátila pasy! To se nedá než zapít čím jiným než vodkou...