ZPRAVODAJSTVÍ


Himalayan Vulture

indie-bir-woldou.jpg_150x113
| Cesty za létáním
Himaláje
shlédnutí: 4745

Když jsem se na podzim 2008 procházela s baťůžkem mezi Annapurnami a Dhaulagiri a dalšími krásnými himalájskými štíty, pořád se mi honily hlavou myšlenky a otázky, zda by taky mezi těmihle velikány šlo lítat na paraglidu. Tou dobou jsem jako čerstvý kurzík neměla o nějakém cross-country létání ani šajn...

6 příspěvků

Kapitoly článku

  1. Indie
  2. Nepál

Indie

Hned poté na jaře v Bassanu, kde jsem se jako správný nováček pořádně vybála v turbulentní termice, mi moje himalájské otázky potvrdil nějaký Indián, totiž Pavel, při jehož povídání o lítání v Himalájích všichni u stolu jen zírali s otevřenou pusou :-) Co čert nechtěl, o půl roku později už zase sedím v letadle do Indie, jenže tentokrát vedle mě sedí Pavel a v zavazadlovém prostoru se válí nejen naše dva padáky, ale i tandem. Hurá! Jedeme lítat do Himalájí!

Do Biru jede přímo z Dillí noční autobus a tak už druhý den ráno snídáme v této příjemné tibetské kolonii na úpatí Himaláje, jenž se stala základnou paraglidingové komunity. Indická byrokracie nás trochu zbrzdila půldenním sháněním permitů na lítání, ale druhý den už natěšení rozbalujeme padáky na startovačce na Bilingu. Pilotů je tu hromada, ale hory jsou tak neskutečně rozlehlé, že nikdo nikomu nepřekáží. První den jsem z toho trochu vykulená – kroužím kilometr nad prvním hřebenem a nevím co dál – všechno mi připadá moc daleko. Nakonec mi Pavel ukazuje, že to jen ty himalájské vzdálenosti a výšky hrozně klamou, a tak během pár dní už si lítám kamkoli, pořád výš a dál, toplandingy se stanou samozřejmostí.  A jelikož jsem sem popravdě nepřijela lítat po těch předních zelených hřebenech, ale po těch krásných skalnatých horách vzadu (s tajemným názvem Big Face), tak se mi taky jednoho dne podaří skočit za Pavlem přímoBir Big Face do nich, vytočit pořádnou výšku, dokud ruce neskučí bolestí z přemrznutí, a pak už si jen užívat tu nádheru všude kolem sebe – skály, štíty, sníh a led. Splněný sen. Pod sebou plaším horské kozy, nade mnou, těsně nad křídlem plachtí můj celodenní průvodce – himalájský orlosup. Před chvílí svými drápy vyzkoušel pevnost mého skytexu a zřejmě byl spokojen, neboť se mnou letí dál, teprve večer před přistáním mi zamával...

Úžasné letové počasí jsme trochu prošvihli, nám už vydrželo jen týden, ale i ten jsme si užili a zakončili ho luxusním dvoudenním bivakem na tandemu. Začali jsme velmi bídně, tandem nám vyklesal do údolí a ne a ne se zvednout, trápil nás asi 100 metrů nad zemí, a když už jsme přestávali doufat, konečně se na nás usmálo štěstí a po příkrých svazích jsme se začali škrábat vysoko do hor. Stoupáky zesílily a za chvíli už jsme si prohlíželi Himaláje z veliké výšky a podél téměř 5tisícového hřebene jsme uháněli s větrem v zádech směrem na západ. Nahřáté svahy fungovaly až do večera, kdy jsme při západu slunce přistáli na travnatém předvrcholu ve výšce přes 3000 m n.m. Hory zčervenaly a ponořily se do tmy a my jsme našli útočiště v opuštěné pastevecké chatrči. Večerní ohýnek, jen kousek nad námi obloha posetá miliony zářících hvězd a hluboko pod námi roztahané město Palampur s miliony zářících světýlek… Ráno nás vytáhlo sluníčko, oznamující že svahy už se zase začínají po studené noci ohřívat. Neotáleli jsme dlouho a taky hned po startu nás nabral silný stoupák a odnesl zpátky do hor na 5tisícový hřeben. Bir - nad DharamsalouKochali jsme se překrásnými pohledy na drsné a pusté skály a ledovce a uháněli rychlostí 60km/h s větrem v zádech dál na západ.  Došlo nám, že tudy zpáteční cesta nevede, proti větru jsme se nehnuli ani o píď. Nezbývalo než sklesat dolů pod hranici inverze. Zamávali jsme vysokým štítům a namířili rovnou dolů na Dharamsalu a Mc Leod Ganj. Bir horyRuce zase rozmrzly a výškový vítr úplně vymizel, tady dole nad zalesněnými hřebínky se teprve probouzela první ospalá termika, která nás zachránila od předčasného přistání v Dalajlámově exilovém sídle. Kopírovali jsme zelené hřebínky a přeskakovali zpátky směrem na východ. Lesy, pastviny, terasovitá políčka a vesničky, z nichž na nás mávali místní lidé. Nakonec jsme večer doklouzali až téměř domů, jen kousek od našeho Biru. Za 2 dny pěkných 120 tandemových kilometrů!

Pak ale přišla do hor brzká zima, nasněžilo a s létáním po vysokých zadních štítech byl konec. Nicméně přední zelené hřebeny stále fungovaly na pěkné, i když krátké odpolední přelety. A tak nám měsíc v Biru, kdy člověk tráví každý den lítáním a každý večer posezením v restauračce s piloty ze všech koutů světa, utekl jako voda



Reklama:

 logo MAC Para  logo Gradient



Sekce PGwebu: