Parašut! Parašut! Aneb, jak jsme letěli přes Ukrajinu
Zakarpatská Ukrajina. Odlehlé travnaté pláně vrcholků polonin pokračující dlouhými zalesněnými údolími. Horští pastevci, divocí koně a nekonečné západy slunce. Myšlenka je prostá. Nabalit vše potřebné a s pomocí padáku a vlastních sil, zkusit toto pohoří překonat. Nic víc, nic míň..
Kapitoly článku
- Pátek 10. 7. 2009
- Sobota 11. 7. 2009
- Neděle 12. 7. 2009
- Pondělí 13. 7. 2009
- Úterý 14. 7. 2009
- Středa 15. 7. 2009
Pátek 10. 7. 2009
Je pátek ráno. Začínáme plánovat. Nedodělaná práce. Nemáme sedačky. Nemáme stan. Žhavíme telefon, startujeme auta. A jak se tam vlastně dostaneme? Odjezd už dnes. Cože?! Nestíhám!! Tak jo..jedeme. Hromadu krámů cpeme do báglů. Co se nevejde, nejede. Co nemáme, nepotřebujeme. A je to. Proč se stresovat. Je deset večer. Za 30 minut to jede! Sháníme odvoz a rychlostí blesku se přesouváme na brněnskou Zvonařku. Autobus je plný a nechává nás na peróně. Co teď. Zkoušíme vlakáč. První vlak pojede až v 6 ráno. No nic jedeme se prospat a ráno hurá.
A je to. Jsme na cestě. Močový měchýř mě opět budí ze spánku. Kolik jsme toho vypili? No..pár piv... Kdy přestupujeme? Neměli jsme už přestupovat? Žilina, Poprad, Čop a už se do nás pouští ukrajinská celní kontrola. Čeká nás dalších deset hodin v autobuse do města Jesenie, ležící pod Hoverlou, nejvyššího vrcholu Ukrajiny a místa našeho startu.
...pokračování zítra...