ZPRAVODAJSTVÍ


Přeletění Zakarpatské Ukrajiny

ukr01_150x100.jpg
| Cesty za létáním | Přelety
Rakhiv, Ukrajina
shlédnutí: 7371

Idea létat na zakarpatí mě nějakou dobu již hlodala, hlavně poté co jsem uviděl fotky travnatých kopců od kamaráda Kocoura, kdy tam ale místo padáku vezl lodě na sjíždění řek. Velkolepé vyprávění od Špunta bylo spíše ovlivněno jeho zamilovaností a sňatkem s místním děvčetem, než s realitou síly stoupáků a jednoduchosti dlouhých přeletů. Ale ta touha poznat tento časem zapomenutý kus země byla silná.

0 příspěvků

Kapitoly článku

  1. Startujeme na bivakový přelet
  2. Letíme ke Koločavě
  3. Přistání v Koločavě
  4. Z Koločavy až za poslední poloninu

Startujeme na bivakový přelet

Honza Škrabálek se chystá ke startuLetos po organizování Czech Open jsem se rozhodl – tu krajinu zkusíme přelétnout. V mapě jsem se pokusil najít nějakou smysluplnou trasu, při které by bylo možné během přeletu přistát na holých vršcích kopců, přespat a další dny pokračovat dále. Těchto tzv. „polonin“ je v zakarpatí, jehož pohoří se táhne od rumunských hranic ke slovensko-polským relativně dostatek, úskalím jsou však nekonečně zalesněné údolí pod těmito poloninami. Jinak je celé zakarpatí velmi řídce osídleno a v některých vesničkách jakoby se čas zastavil před několika desetiletími...

Na náš bivakový přelet jsme po rozloučení s kamarády odstartovali v plné výbavě s Honzou Škrabálkem na jeho Avaxu RSF z kopce nad městem Rakhiv v jihovýchodní části zakarpatí kousek od rumunských hranic. Kumuly posetá obloha vypadala přímo ukázkově. Horší to bylo se severním větrem, proti kterému jsme museli postupovat vstříc první velké polonině Svidovec.

Celou dobu jsme se snažili držet nad travnatými vršky kopců, ale občas to bylo hodně těžké. Jednu chvíli jsem se svým Avaxem XC swingoval v silných turbulencích právě na rozhraní lesa a pastvin, ale pohled do depresivně zalesněného údolí mě nenechal na pochybách, že „tohle prostě utočím i kdyby se můj padák na hlavu stavěl!“

Při dalším přeskoku již ke Svidovci nás však spláchl silný vítr a v závětří kopce jsme s sebou jemně plácli do trávy, já v poslední chvíli nad les, Honza o kousek výš. Tedy zatím nějakých 20km, žádná velká sláva, ale jsme nahoře a možná to po přesunu na druhou stranu kopce ještě dnes zkusíme! Jakmile jsme však přišli na nafukovanou stranu hřebene a vzápětí ve větru udělali nedobrovolně pár kroků zpět, pochopili jsme, že dnes už nepoletíme.

Na vrcholu poloniny Svidovec zvaném Bliznica ve výšce 1880 mnm jsme rozdělali první tábor, abychom zjistili, co všechno nám chybí a co naopak taháme zbytečně. Tak například dvě plechové piva pro oba je zatraceně málo...

Užíváme si krásný západ slunce a po něm už uleháme na naše létající karimatky a necháme si zdát létající sny Maxipsa Fíka :-)

 

 1. den - 4. 7. 2006 - tracklog přeletu


Diskuse k článku

Položky označené hvězdičkou je nutné vyplnit.

Nový příspěvek


Reklama:

 logo MAC Para  logo Gradient



Sekce PGwebu: