Expedice XBrazil 2006

Jakou jsme vlastně plánovali trasu?

1. etapa: Tacima - Patú, vzdálenost cca 225km

2. etapa: Patú - Quixada, vzdálenost cca 195 km

3. etapa: Quixadá - Sobral (nebo Ubajara či Tianguá), vzdálenost cca 200km

4. etapa: Sobral (nebo Ubajara či Tianguá) -

moře či směr Amazonie :-)

Odjezd byl klasicky zběsilý. S jedním velkým rozdílem - velkou redukcí celkové hmotnosti vybavení. Celou akci chceme totiž absolvovat bez jakéhokoliv pozemního doprovodu, vše na vlastní pěst pomocí našich křídel ve vzduchu a na zemi pomocí domorodců a místní dopravy. Dvě trička, dvoje ponožky a dvoje trenky prostě musí na 3 týdny stačit, kdo by se s tím v tom vedru tahal!

Jako začátek celé akce jsme si vybrali startovačku Tacima ve státě Paraíba kousek od přímořského města Natal a první etapa vedla směrem k dalšímu startu Patú ve státě Rio Grande do Norte vzdálenému necelých 230 km. Jak jsme nastínili náš v plán v předchozím článku i s mapou celé trasy - čím blíže doletíme, tím méně budeme muset absolvovat po svých!

Po příletu do Salvadoru  jsme již druhý den 1. prosince po vystoupení ze skvělého brazilského autobusu stáli na křižovatce a s prvním vypitým pivem stopovali auta naším směrem. A měli jsme kliku, vzal nás chlapík, který se přiživuje dopravou místňáků do práce do Natalu a zpátky a naložil nás za rozumný peníz s sebou. Po strastiplném vyptávání a hledání startovačky jsme nakonec opustili auto s propíchlou gumou již za tmy v místech, kde jsme tušili, že by nějaký start mohl být a našli si plácek na spaní mezi kaktusy.

Pod širým brazilským nebem jsme unavení spali jak zabití, než nás probudilo ranní ostré rovníkové sluníčko. Po rozkoukání jsme zjistili, že startoviště asi nebude daleko a vydali se ho hledat podle jedné, zrovna ne moc ostré fotografie z webu. A nakonec jsme jeden plácek ke startu i našli! Akorát to vypadalo, že nebývá zrovna často používaný a hodinku jsme čistili start od všelijakých klacků. Převýšení kolem 200 metrů nebylo bůhvijaké, ale vypadalo to na první radlici větrem odtrhávané termiiky.

Protože jsem ze zkušeností z XCeary 2002 věděl, že hlavní nepřítel místních startů je silný vítr, nečekali jsme dlouho a ve vhodném intervalu do toho skočili. Ještě nebylo ani 8 h ráno, to vypadá na dlouhý den! Půl hodinky jsme svahovali nad startem a čekali na ten správný stoupáček. Ten nás sice vynesl pod základny, ale ty byly v pouhých 1.250 mnm a to nás čekal přelet začínající vrchovinky s výškou kolem 600mnm! Hned při prvním přeskoku se Vlastíkovi zaprášilo od bot a já se štěstím pokračoval dále.

Můj let nebyl vůbec jednoduchý, často jsem se vyhrabával skoro ze země a několikrát si ve slabých stoupácích říkal, že "prostě támhle doletím a hotovo". Ale čím víc kilometrů přibývalo, tím více jsem do toho dával. Nakonec jsem se spáleným obličejem po 8,5h přistál šťastný v Patú, tak to byla velká klika! Děcka se kolem mě seběhly jak sršni a začal ten pravý zmatek :-) Po nalezení místní nové padáčkářské pousady (levnější druh hotelu) jsem spal jako by mě do vody hodili a čekal na zprávy od Vlastíka, který cestu do Patú absolvoval po zemi...

Partnerem reportáže z expedice je firma Gradient.